Odlétla mi

Odlétla

a já, jakoby mi uletěly včely,

víc se nepoznám.

Odlétla

a barvy jejího hlasu

v uších stále zněly,

kde je zloděj času,

co zkrátí tuto chvíli,

ve které vůbec se s ní nesetkám.

Odlétla

a s ní odlétlo vše.

Co nejrychleji zpátky se mi vrať!

Zapráskaně!

Zapráskaně! Práska bych si dal.

Smotnu, zapálím.

Jeden prásk, druhý prásk.

Dveře prásk! A otec v pokoji mi stál.

Nejraději bych prásknul do bot.

Zprava prásk, zleva prásk, o dveře prásk.

Je mi po tom prásku nějak

zapráskaně zpráskaně!

Příjezd

Gruntuji si takhle v neděli večer

svoji mysl plnou Horrorových vzpomínek

a hle, potkám ženu. Cos nepatřičného na ní.

Slečno, smím-li se ptát, zapomněla jste si ráno namalovat obličej

nebo proč ten prázdný výraz?

Po chvíli chápu. „Omlouvám se, Vy jste nebyla na Hronově.“

Jen, abys nepřestřelil!

cyklus Z (hov)Nového světa

Před dveřmi ložnice Bush buší na Bushku,
v též chvíli ve křoví kdos vezme jej na mušku.
Přísavka plastová skončí mu na oušku,
rozčilen praví: „Dnes už dost her Saddáme, drahoušku.
Tenhle Tvůj žertík Tě bude stát minimálně barel ropy navíc.“

Půjč mi ves! Vrátím?

cyklus Z (hov)Nového světa

Kdyby věděl tenkrát Amerigo Vespucci,

jak snadno lze si od Rudochů ves půjčit,

v rezervacích by jim rezervoval místa nastálo,

přec z rezervoáru se ven nic též nedostalo.

Ale přišli na to ti fuckani američtí až o nějakých 300 let později.

Kryštof Kolumbus

cyklus Z (hov)Nového světa

Proplul jsem světa kraj,

ale chlastali jsme tak moc,

že vlastně dodnes nevím,

který světadíl jsme to tehdy

na tom tahu objevili.

Ztráta

Jdu osamělou ulicí,

když v tom něco cinkne.

Podívám se na chodník a vidím,

že jsem děravou kapsou vytratil korunu a Tvou fotku, má milá.

Sehnu se, seberu korunu

a Ty se díváš na má záda do chvíle,

než zmizím za rohem.