Na plech

Když máš k ránu nechutě,
spraví Cola v plechu Tě.

Má nemocná poezie

Nechci psát rýmy jen z rýmy,
chci psát ze zápalu plic!
Až nezbyde ve mně už nic,
než psát, jen psát - nic víc.

A jsou fuč

Nemám rád, když mizí v dáli
o mých známých ideály.

Detox

Je to jako elektronická cigareta,
když 20 let kouříte tvrdé Sparty.

Nebo jako nealko pivo,
to fakt nemám rád.

Jako:
Namísto románu - "Ahoj - Ahoj"
Namísto úsměvu - 2D fotka
Namísto zvonkohry smíchu - ticho k pláči
Namísto doteku - pálící kůže a nikdo ji nepo(c)hladí
Namísto očí - facebook

A ani kafe nechutná,
ani čaj nechutná,
ani cíčko nechutná,
ani vzpomínky nechutnají,
ani plány nechutnají,
ani vzduch už nechutná.

Mám chuť, ale nic mi nechutná.
Mám chuť, ale mám detox, tak co s tím.

David Rád v CZ kvízu

(Televizní studio, hra podobná AZ kvízu, jen z časových důvodů v menším vydání a políčka nejsou tvořena šestihrany, ale obdélníky a při „otevření“ otázky a posléze v bankomatu připomínají otevírající se krabici od bot.)

Moderátorka: Dobrý den, vážení diváci. Vítám vás při sledování dalšího dílu naší vědomostní soutěže CZ kvíz. Vítám i naše dnešní soutěžící, napravo pana Karla Nováka. Dobrý den.

Karel Novák: Dobrý den.

Moderátorka: A na levici pana Davida Ráda.

David Rád: Dobrý den.

Moderátorka: Pane Rád, začneme u vás, já vás poprosím, abyste se nám v krátkosti představil.

David Rád: Mé jméno je David Rád, žiju se svou ženou v Hostivici u Prahy. Se svou přítelkyní oproti tomu žiju v Hostivici u Prahy. Ale to snad jen přechodně, plánujeme si zřídit letní sídlo, nejspíš v okolí Buštěhradu. Co se týká koníčků, tak se momentálně věnuji hlavně sportu, četbě a psaní ve své pracovně v Litoměřicích.

Moderátorka: Děkuji. A co Vy, pane Nováku?

Karel Novák: Jmenuji se Karel Novák, pocházím z Prahy, kde žiji ve srovnání s panem Rádem dvojnásobně sám. Mezi mé záliby patří luštění křížovek, osmisměrek, sudoku a sledování politické situace v České republice. (Rád se snaží zakrýt přidušený smích. Novák na něj vyčítavě pohlédne.)

Moderátorka: A to, co máte v rukou, to je nějaký maskot?

Karel Novák: To je můj talisman, sova pro štěstí, říkám jí Athéna.

Moderátorka: Tak snad Vám přinese štěstí. Pane Rád, také máte nějaký svůj talisman pro štěstí?

David Rád: Mně doma říkali, že jsem takové to jejich „želízko v ohni“, takže ano, také jsem si přivezl svůj talisman. (Ukazuje pouta – želízka, možná na rukou.)

Moderátorka: Snad Vám také přinesou štěstí. Dobrá pánové, pustíme se do hry. Nejprve si vylosujete barvy.

(Probíhá losování, Novák vylosuje zelenou, Rád vylosuje oranžovou.)

David Rád: (nadšeně) Ovšem!

Moderátorka: První otázku vybere pan Novák.

Karel Novák: Poprosím o otázku číslo pět.

Moderátorka: Jak se jmenovala postava kulturního referenta, kterou ve filmu Homolka a tobolka hrál herec Jiří Hrzán.

Karel Novák: Ehm… ehm… ehm… To jsem v křížovce nikdy neměl, takže nevím.

Moderátorka: Pane Rád, chcete odpovědět?

David Rád: Ano, to bylo… Bradáč… Bradáčová… Já tomu teď nějak nemůžu přijít na jméno… Bradáček!

Moderátorka: Správně, byl to referent Bradáček. Pane Nováku, další otázku.

Karel Novák: Poprosím o políčko číslo dvě.

Moderátorka: Jaké je přesné znění článku č. 27 Ústavy ČR, odstavec pátý?

Karel Novák: (vysype rychle) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Moderátorka: Ano to je správná odpověď.

David Rád: No, to bych věděl taky.

Moderátorka: Pane Rád, vyberte další otázku.

David Rád: Trojku.

Moderátorka: Jak se jmenuje moderátor populárních televizních pořadů Receptář prima nápadů?

David Rád: Tak to vím naprosto přesně, je to Podlaha.

Moderátorka: Ano, je to Podlaha. Pane Nováku, můžete si vybrat další políčko.

Karel Novák: Poprosím o políčko číslo jedna.

Moderátorka: Pokud z fondů Evropské unie dostaneme 215 milionů na určitý projekt, jaké procento se z určených peněz skutečně použije na jeho realizaci? Máte toleranci 1 %.

Karel Novák: (přemýšlí) Matematika mi nikdy moc nešla, ale pokud se na to podíváme logicky, tak myslím, že by to mělo být 100 %.

Moderátorka: To není správná odpověď. Pane Rád, chcete odpovídat?

David Rád: (dívá se bokem) Raději ne.

Moderátorka: Je to 88,8 %, což je na naše poměry docela hodně. Pane Rád, vyberte otázku.

David Rád: Prosím o náhradní políček za jedničku.

(Přistoupí Novák a uštědří Rádovi zezadu pohlavek, vrátí se.)

Moderátorka: Políček je váš. A máme vítěze, stává se jím pan David Rád, který se se mnou nyní přesune k bankomatu. (Přesun k bankomatu) Pane Rád, pravidla znáte, já vám jen prozradím, že pod prémiovým políčkem se dnes skrývá výhra 30 milionů, pokud ji však netrefíte, nezoufejte, Vaše výhra bude jistě značná, neboť již nyní jste vyhrál rekonstrukci podlahy od firmy Pancová and Kott a balík kvalitního krabicového vína. Já Vám tedy přeji hodně štěstí, bankomat je váš.

(David Rád si připevňuje sluchátko pro „přítele na telefonu“ a začíná vybírat políčka, na spodu obrazovky běží nápis: „Tento pořad je sponzorován Evropskou unií.“ Nedaří se mu, může občas utrousit nějakou nadávku „příteli“, který špatně radí. Nakonec tři tahy dají dohromady částku 7 milionů korun.)

Moderátorka: Tak nakonec Vám prémie unikla, ale 7 milionů je také docela pěkná suma. Jste rád?

David Rád: Tak štěstí holt nemá člověk každý den, takže jsem rád, jsem velmi rád.

Moderátorka: A to je od nás pro dnešek vše, vážení diváci. Připomínám, že soutěžící se do naší soutěže mohou přihlásit na bezplatné lince 158. Budeme se na vás těšit i příště, nashledanou.

Nemoc zvaná „strach"

Propuklo to v Řecku. Ekonomická krize, která Řeky postihla, měla tak neblahý vliv na obyvatelstvo a jeho finanční situaci, že Řekové postupně přestali mít peníze na všechno, od nájmů až po jídlo. Začalo přibývat případů sebevražd, což, pokud se oprostíme od morálního hlediska a budeme věc brát čistě pragmaticky, je důsledek, jenž se dal předpokládat. Proto mu v první chvíli nikdo nevěnoval větší pozornost, neboť počet lidí, kteří byli nuceni si dobrovolně sáhnout na život, byl například v severských státech stále ještě vyšší.

            Co však vzbudilo zájem veřejnosti i odborníků, na rozdíl od tíživé situace v Řecku, byl zvýšený lokální nárůst sebevražd v místech a životních podmínkách, u kterých se to nejen nepředpokládalo, ale bylo to přímo nelogické. Sebevraždy totiž začali páchat vysocí úředníci, podnikatelé, vedoucí firem, lidé, kteří měli dostatek finančních prostředků na cokoliv, co jim přišlo na mysl. Znepokojivý však byl zejména fakt, že počet sebevražd narůstal geometrickou řadou, takže se záhy stal problémem národním, s možností rozšíření až na problém globální.

            Situací se začali zabývat vědci a epidemiologové, kteří přišli na zneklidňující zjištění. Zdálo se, že se sebevražda stala nemocí, která má schopnost se šířit, neboť lékaři a psychologové, kteří se snažili pomáhat lidem v úzkostných stavech, sami začali po nějaké době strávené s těmito pacienty stejným stavům podléhat. Prvotní diagnóza tedy byla, že tito lidé trpí nemocí zvanou „sebevražda“. Příznaky i průběh nemoci byl vždy stejný. Na nemocných nebyl v prvních chvílích znám žádný rozdíl oproti jejich běžnému chování, jen se zdálo, že se obávají mnoha věcí, ze kterých strach dříve neměli. Poté však přišel bod zlomu, kdy se dostavily stavy nekonečné úzkosti a jakési nepopsané fobie. U těchto lidí byl pozorován nejvyšší stupeň strachu, jaký kdy vědci měli možnost zaznamenat, avšak nikomu z nemocných se nepodařilo popsat, z čeho tuto hrůzu mají. I když však lékaři přijali opatření zabraňující pacientům, aby spáchali sebevraždu, nebylo možné nemoc zastavit, protože nemocným se, ať se to zdá nemožné, z pocitu úzkosti nakonec zastavilo srdce.

            Bylo nutné rychle jednat, proto byly zřízeny speciální tábory po celém světě, na které byla uvalena přísná karanténa a do kterých byli nemocní umisťováni. Nastal závod s časem, při kterém se vědcům podařilo zjistit příčinu nemoci stále nazývané „sebevražda“, i když již bylo zřejmé, že tento název podstatu nemoci dokonale nevystihuje. Příčinou, proč lidé umírali, byl strach. To by ovšem nebyl žádný nový objev, pokud by se vědcům nepodařilo zjistit, že je na strach potřeba pohlížet úplně jiným způsobem, než tomu bylo doposud. Strach se od té doby přestal brát jako pouhá emoce, neboť se přišlo na to, že má podobnou schopnost jako bakterie nebo viry, že se může přenášet, je v každém člověku obsažen v různém množství, má svou inkubační dobu. Strach je tedy nemoc.

            Epidemiologům se díky výzkumu podařilo určit, že právě Řecko bylo epicentrem této nemoci. První, kdo této nemoci podlehli z řad oněch vysokých úředníků a majetných lidí, byli totiž ti, kteří trávili v tuto dobu nějaký čas v Řecku.

            Z přísně tajného prohlášení Světové zdravotnické organizace vyplynulo následující: „Nemoc, již nyní nazýváme „strach“, se počala šířit z Řecka do celého světa. Jak se zdá, nositelem této nemoci je doposud neznámý hormon, který se tvoří v hypotalamu, mohli bychom jej chápat jako negaci dopaminu. Tento hormon se totiž vylučuje při stavech extrémního stresu a strachu, pokud strach bereme jako emoci, kterou jsme doposud znali. V každé lidské bytosti je tudíž tento hormon obsažen, co se však přihodilo v Řecku je to, že kvůli všeobecné situaci plné strachu, kterou lidé zažívali ze dne na den, se hladina tohoto hormonu u každého jedince zvýšila tak extrémně, že počal ovlivňovat náš centrální nervový systém do té míry, jejíž důsledky jsou nám známé. To této chvíle byl však hormon izolován v každém jedinci a nebyl by tedy důvod k panice, nicméně hormon si zatím neznámým způsobem našel cestu, jak se z lidského těla dále šířit do ovzduší a takto napadat další jedince. Bohužel, prozatím není znám žádný způsob, jak tomuto zabránit, ani jak nemoc zvanou „strach“ účinně a hlavně včas u nemocných léčit.“

            Přestože si Světová zdravotnická organizace uvědomovala rizika spojená s proniknutím tohoto prohlášení na veřejnost, bezpečnostní opatření nebyla zřejmě dostatečná a útržky prohlášení se dostali do vysílání všech televizních stanic světa. Tímto okamžikem přestala existovat sebemenší naděje na likvidaci této nemoci.

            Nemoc zvaná „strach“ se totiž takto stala jakýmsi perpetem mobile. Stala se soběstačnou a samovyživující. Lidé začali mít strach ze strachu a vzhledem k poměrně dlouhé době, než vědci přišli na způsob fungování a šíření nemoci, bylo již v ovzduší celého světa spousta anti-dopaminu, vyprodukovaného lidmi doposud nemocnými. A tak nastal začátek konce. Lidé se ze strachu zavírali do svých domovů ve snaze vyhnout se nákaze, ale vzhledem k dokonale funkčnímu systému nemoci v sobě tímto jen živili strach, který je nakonec zabil. Lidstvo se ještě nikdy nesetkalo s tak zákeřnou a vyspělou nemocí jako byl „strach“. Žádná jiná nemoc totiž nebyla zároveň základním obranným prostředkem člověka.

            Z čeho je ovšem mít potřeba strach? Nemůže si lidstvo za tuto nemoc samo? Kdyby totiž lidé netoužili vlastnit stále více majetku, financí, nemuseli by se bát, že o ně přijdou a prapříčina této nemoci nemusela vůbec v Řecku propuknout. Jen a jen strach z toho, že Řekům vezmou majetek a prostředky pro život byl totiž důvodem zvýšené hladiny anti-dopaminu.

            Toto jsou zřejmě mé poslední řádky, doufám, že na světě zbyl ještě někdo, kdo si mou práci přečte, aby pochopil, co a proč se na Zemi stalo. Rád bych napsal, že se smrti nebojím, že jsem se s ní smířil, neboť postup nemoci nelze zastavit, ale nemůžu se zbavit toho pocitu strach… 

Don't be nervous

Byly doby, kdy jsem býval hodně nervózní. Ale teď už jsem ex-trémista.