sobota 24. prosince 2011

Balada o loutkáři

Již rok uplynul tomu,
co v teple jeho domu
svou ruku v jeho vložila,
již rok tomu, co dožila.

On po roce teď klečíce
u kamenné ložnice
svou dívku tiše volá zpět,
by vrátila se v jeho svět.

„Já loutkář loutku vyřezal
pro dítko, co mi s Tebou vzal,
teď Ďábla proto raděj mám,
ať vrátí mi Tě prosívám.“

„On však hluchý k prosbám mým,
já topen v slzách žalem svým
při hrobu Tvém Ti přísahám,
chci mrtev být než zůstat sám.“

„Svou duši Ďáblu vroucně dát,
bych v náruč znovu moh‘ Tě brát,
to jediné mé přání je.“
V tom náhrobek se zachvěje.

Hlas, který posud neslyšel,
mu říkal, co jen slyšet chtěl.
„Jsi loutkář, víš, co dělat máš,
tak vem ji z hlíny, sám se snaž.“

Tak další noc zář měsíce
skrz okno jeho světnice
nit a jehlu osvěcuje,
jak loutkář tělo vyspravuje.

„Teď krásná zas jsi má milá,
však co dělat, bys ožila?
Tvé tělo těžké pro mé nitě,
čím k životu mám přinutit Tě?“

Snad náhoda to jenom byla,
že jehla žílu poranila
a krůpěj krve padá vstříc
té bledé tváři, v ret a líc.

Tu ruka ruku opět svírá
a loutkář nevěřícně zírá,
zdá se, že už pochopil,
že nektar prýští z jeho žil.

On porozuměl náhle všemu,
že krev jeho je rovna šému,
že tekutina plná lásky
je předmětem Ďáblovy sázky.

A přerážejíc všechny tepny
on vytáhl svou ženu ze tmy,
pak poslední s ní tanec smělý
mu sebral zbylý život celý.

Tak loutkář loutku vytvořil
a nitě utkal ze svých žil,
svůj život za svou lásku směnil,
neb lásky nejvíce si cenil.

Sexem sek' jsem s drogami

Jen díky Tobě má heroine
jsem v extázi.
Přes Tvé bříško směrem na jih
sjedu si lajnu
šlehačky,
a dáš-li si se mnou brčko,
už nikdy si nebudu píchat
jinak než s Tebou.

„Vyhledávej slasti, vyhýbej se strasti. - Epikúros ze Sámu

středa 21. prosince 2011

Poprvé

Chuck Norris je jediným člověkem, který připravil o panenství železnou pannu.


(„Iron Maiden – Iron Maiden“)

středa 14. prosince 2011

Brněnské padající listí

Vyrývám Tvé jméno do stromu
pod mým balkonem
mám ho na očích každý den
když se vypařuju skrze cigaretu

Chci Tě mít na očích každý den
proto teď roní
listy

Pláče, pláču, pláčeme
přes ten déšť nevidím
Tvé jméno
jsi zase pryč, je to zbytečné
a já se obalím listím

Marián z balkonu odhodí nedopalek
a my – sešlost seschlosti listí a duše
vzplaneme a vypaříme se
stejně jako každý den
s myšlenkou na Tebe

A ráno jedeme nanovo

Úspěch

Včera mi ho Fagi poprvé vykouřila. Byl to pro mě opravdu sucksex. Jsem Patrik

pondělí 12. prosince 2011

Deprese

Cítím se tak prázdná.
Společnost mě vysává, bere mi mou životní energii.
Všichni lidé mi čím dál víc pijí krev.
Jsem na dně.
V dnešní době je těžké být lahví alkoholu.

úterý 29. listopadu 2011

Schlaftrunk

Probodlas mi srdce, krvácím.
Tak se nediv moje milá,
když si dneska místo džinu
dám dvě deci heparinu.
Na (ty naše) ex!

úterý 15. listopadu 2011

Poprvé a naposledy

(napsáno 29. 6. 2011 v Nei Pori - Řecko)

Bylo to poprvé a naposledy, co se pohádali. Předtím se to nikdy nestalo. Byli přátelé téměř deset let a nikdo spolu nevycházel tak dobře jako oni. Ale ocitli se zrovna v tom věku a v té situaci, kdy se lidé hádají. Dospívali. Nechápala, proč se jí snad měsíc neozval. Měsíc ho ani neviděla, a to spolu bývali často, dá se říct denně. Byla opravdu ráda za tento večer. Večer, na jaký byli zvyklí. Film, povídání, legrace. Čekala sice, že jí vysvětlí, proč se jí tak dlouho vyhýbal, ale byla ráda, že je zase s ním, a tak o tom raději nemluvila. Připozdívalo se a ona musela domů. Bylo vidět, že znervózněl. Stála téměř u dveří, když ji zastavil a vzal zpět do obývacího pokoje. Něco jí chtěl říct. Začal se jí vyptávat na kluka, se kterým ji viděl. Právě v té chvíli se rozpoutala ona hádka. Hádali se dlouho a sveřepě. Ona s tím klukem přeci nic nemá, a i kdyby měla, není to jeho věc. Ale snad si říkají všechno, a kdyby on měl přítelkyni, určitě by jí to řekl. Až se dostali k podstatě problému. Řekl jí, že ji miluje, že ji miluje dlouho, proto se děje tohle všechno. Zeptal se jí, jestli s ním nechce chodit. Zpanikařila. Taky jej milovala. Tohle byl důvod, proč vůbec někam šla s tím druhým klukem. Nechtěla přerušit to nádherné období přátelství, a tak to chtěla raději zkusit s někým jiným. Nešlo to. Milovala jedině ho, ale bála se vztahu. A teď musí nevyhnutelně čelit otázce, na kterou nebyla připravená. Vymlouvá se a chce odejít, ale v tom okamžiku on vytáhne zpod pohovky kuchyňský nůž. Chce odpověď nebo si ublíží. Nehodlá se déle trápit, potřebuje odpověď teď, za každou cenu. V té chvíli se stávají dvě věci najednou. Ona se k němu vrhá, objímá jej s výkřikem, že ho miluje a vtiskne mu polibek. Zároveň on obrací nůž proti sobě v zoufalém gestu dřív, než jej ona obejme. Líbají se asi minutu. Chtěla by mu toho tolik říct, omluvit se, vysvětlovat, povědět, co nikomu v životě neřekla. Chce se od něj odtrhnout, ale drží ji pevně, a tak se podvolí. On ví, proč ji nechce pustit. Líbají se přesně pět minut. Odstoupí od něj. Uběhne vteřina i věčnost, než se on skácí k zemi. Nůž se mu do těla zabodl přesně v tom okamžiku, kdy jej obrátil proti sobě a ona jej objala. Leží na podlaze, rty pokryté krví a úsměvem. Vyměnil pět minut štěstí za zbytek života. Umírá. Bylo to poprvé a naposledy, co se políbili.

Mstitel (?)

            Čekal na tenhle den dlouho. Věděl, že jednou přijít musí. Aby ne! Vždyť sazba, kterou ten vrah dostal, byla deset let.
            Zabil mu ženu, byl za to potrestán, ale copak to mohlo stačit? Zlost a smutek za deset let prostě nepřebolí.
            Čekal dvě uličky od věznice, kde se měly každou chvílí otevřít vrata svobody. Zkontroloval náboje v zásobníku revolveru. Však on mu ty dveře zase rychle zavře.
            Byl nervózní, neustále si pohrával se zbraní, takže si málem nevšiml, že jeho kandidát na kulku vyšel. Znejistěl. Na tu dálku ho nepoznával. Neměl ty dlouhé mastné vlasy, neoholený obličej, koženou bundu a roztrhané rifle. Z věznice odcházel muž v čisté košili a kalhotách, upraven, s úsměvem na tváři. Počkal, až se dostane blíž. Je to on! Už jej poznává, změnil se sice, ale je to on.
            Zase se v něm probouzejí. Nikola Šuhaj, Robin Hood, Zorro mstitel. Chce se taky postavit bezpráví a útlaku. Chce mstu. Chce spravedlnost, tak jak ji vidí on, tak jak ji ostatní vidět nemohou.
            Jeho cíl zašel o uličku dříve, než počítal. Odchylka v plánu. Vyrazil rychlým krokem k místu, kde zločinec zmizel. Zaslechl z uličky pláč. Pláč dítěte. Ještě zrychlil a vrazil do uličky. Vrah si svlékal košili, byl polonahý a klekal si k plačící holčičce. Proboha, co s ní chce dělat? Neváhá a střílí. Dvě rány, jedna do krku, druhá do hlavy, zločinec padá k zemi mrtev.
            Běží k holčičce. Není tady něco špatně? Vedle holčičky leží kolo, ona má nohu ovázanou košilí přesně v místě, kde má odřeninu od pádu, kvůli kterému začala brečet.
            Zločinec jí chtěl jen pomoct a ošetřit jí zranění.

pátek 21. října 2011

Virtuální holka

Našel jsem ji na seznamce
Seznamu.cz,
tak jsem jí mailnul smajla, v
němž říkám: „Holka, I love
you!“.

Byl jsem pozván na návštěvu.
Zapnula webkameru.
Má nádherný byt
o velikosti dva plus jeden megabit
(Mb).

Dotknu se jí ukazatelem myši,
její pokožka jemná je.
Řekl bych Full HD
rozlišení 1920 x 1080.

Kdybych žil ve světě
virtuální reality, asi by mi nevadilo,
že je to ve skutečnosti
chlap.
Ale já chci vnímat
skutečnost,
která není ošizená.

středa 12. října 2011

Láska skrze žaludek

(věnováno všem, kteří někoho opustili)

Někde četl, že láska prochází žaludkem. Tak ji střelil do břicha.

Družice a lampión

Letěla družice, vznášela se nad oblaky
ve větší výšce, než hlava chlapce, jenž zamilován jest.
Smála se mu, neb věděla, jak bláhová je jeho láska
a jak smutně skončí, až pozná, jaký je skutečný svět.

Letěl lampión, vznášel se pod oblaky
níže, než hlava dívky, jež zamilována je.
Nechápal, proč dívka tak vysoko se nachází
čekal jen, až ona otevře oči a zjistí, v jakou propast spadne, až ji on opustí.

Stejně se smáli, stejně se pošklebovali, až do doby, kdy zjistili,
že jejich smích se slévá v harmonický akord
a místo Země, stali se středobody svého vesmíru.
Teď krouží družice a lampión kolem sebe. Až do konce světa.

pondělí 3. října 2011

WC úvaha

Poezie psaná na záchodové dveře má tu obrovskou výhodu, že ať napíšete sebevětší sračku, je to v pořádku, neboť zde se to od vás vlastně očekává.

čtvrtek 22. září 2011

Jančí(m)!

Je krásná a z číše lásky dá mi pít,
její pohled, jak by zasáhl mě Amorův šíp
a topím se v něm jako v tůňce,
kde Afrodité v ranní mlze ovlažila svoji tvář.

Její vlasy duhou být se zdají,
chápu, že poklad povedlo se mi teď najít
a kouká vilně po jablůňce,
v oku potutelná svítí zář.

Když šeptem ke mně dojde hlas,
že miluje mě, chce mě zas,
pak od východu k pádu slunce,
já víc už nejsem samotář.

Já našel lásku, štěstím tančím,
prostě z téhle dívky Jančím!!!

čtvrtek 8. září 2011

Není to krásné?

Není to krásné,
když je každý opeřenec letící parkem orel?
Když se z družice na nočním nebi stane lampión štěstí?
Když vás někdo ráno na pětkrát budí a není to budík na telefonu?
Když si člověk ničí plíce zdravou konzumací čokolády?
Když každá pusa na ucho znamená o náušnici méně?
Když za každým dotekem následuje lechtivé škubnutí?
Když jsou sedadla vašeho vozu protkána vlasy mnohem delšími, než jsou ty vaše?
Když se do kumbálku nechodí pro uskladněné, nepotřebné věci?
Když kotel punk není tvrdší odnoží hudebního stylu?
Když se myšák nemusí bát koťátka, že ho zbaští? I když…
Když vaše rameno funguje stejně jako trn u Šípkové Růženky?
Když se vaše záda občas stanou archem pergamenu?

Není to krásné, když jste zamilovaní?

Je!

středa 31. srpna 2011

Odlétla mi

Odlétla
a já, jakoby mi uletěly včely,
víc se nepoznám.

Odlétla
a barvy jejího hlasu
v uších stále zněly,
kde je zloděj času,
co zkrátí tuto chvíli,
ve které vůbec se s ní nesetkám.

Odlétla
a s ní odlétlo vše.

Co nejrychleji zpátky se mi vrať!

Zapráskaně!

Zapráskaně! Práska bych si dal.
Smotnu, zapálím.
Jeden prásk, druhý prásk.
Dveře prásk! A otec v pokoji mi stál.
Nejraději bych prásknul do bot.
Zprava prásk, zleva prásk, o dveře prásk.
Je mi po tom prásku nějak
zapráskaně zpráskaně!

pondělí 15. srpna 2011

Příjezd

Gruntuji si takhle v neděli večer
svoji mysl plnou Horrorových vzpomínek
a hle, potkám ženu. Cos nepatřičného na ní.
Slečno, smím-li se ptát, zapomněla jste si ráno namalovat obličej
nebo proč ten prázdný výraz?
Po chvíli chápu. „Omlouvám se, Vy jste nebyla na Hronově.“

Jen, abys nepřestřelil!

cyklus Z (hov)Nového světa

Před dveřmi ložnice Bush buší na Bushku,
v též chvíli ve křoví kdos vezme jej na mušku.
Přísavka plastová skončí mu na oušku,
rozčilen praví: „Dnes už dost her Saddáme, drahoušku.
Tenhle Tvůj žertík Tě bude stát minimálně barel ropy navíc.“