Čekal na tenhle den dlouho. Věděl, že jednou přijít musí. Aby ne! Vždyť sazba, kterou ten vrah dostal, byla deset let.
Zabil mu ženu, byl za to potrestán, ale copak to mohlo stačit? Zlost a smutek za deset let prostě nepřebolí.
Čekal dvě uličky od věznice, kde se měly každou chvílí otevřít vrata svobody. Zkontroloval náboje v zásobníku revolveru. Však on mu ty dveře zase rychle zavře.
Byl nervózní, neustále si pohrával se zbraní, takže si málem nevšiml, že jeho kandidát na kulku vyšel. Znejistěl. Na tu dálku ho nepoznával. Neměl ty dlouhé mastné vlasy, neoholený obličej, koženou bundu a roztrhané rifle. Z věznice odcházel muž v čisté košili a kalhotách, upraven, s úsměvem na tváři. Počkal, až se dostane blíž. Je to on! Už jej poznává, změnil se sice, ale je to on.
Zase se v něm probouzejí. Nikola Šuhaj, Robin Hood, Zorro mstitel. Chce se taky postavit bezpráví a útlaku. Chce mstu. Chce spravedlnost, tak jak ji vidí on, tak jak ji ostatní vidět nemohou.
Jeho cíl zašel o uličku dříve, než počítal. Odchylka v plánu. Vyrazil rychlým krokem k místu, kde zločinec zmizel. Zaslechl z uličky pláč. Pláč dítěte. Ještě zrychlil a vrazil do uličky. Vrah si svlékal košili, byl polonahý a klekal si k plačící holčičce. Proboha, co s ní chce dělat? Neváhá a střílí. Dvě rány, jedna do krku, druhá do hlavy, zločinec padá k zemi mrtev.
Běží k holčičce. Není tady něco špatně? Vedle holčičky leží kolo, ona má nohu ovázanou košilí přesně v místě, kde má odřeninu od pádu, kvůli kterému začala brečet.
Zločinec jí chtěl jen pomoct a ošetřit jí zranění.
Žádné komentáře:
Okomentovat