Bezesnou nocí tou plouží se stín,
má duše slabá jest lapena jím,
on dohlíží pozorně,
zdalipak pokorně bdím,
zdali nespím.
Od boku ku boku jen se točím,
mysl svou vyléčit můžu jen tím,
že jistotu naleznu,
stín takto zahryznu, tím
se vysvobodím.
I když však zbraň mám – to vědomí čím,
přesto je nemožné zničit ten stín,
když on sám mě ovládá,
spánek můj odkládá tím,
že co chci NEVÍM!
Žádné komentáře:
Okomentovat