Pod jezem vody, krve a ženy

Stála jsi pod jezem
jen v noční košili
té noci, kdy měsíční třpyt činil Tě
krásnější nad anděli.

Kapičky rozlétlé o oblázky
a Tvé vlásky v jedno splynuly
a hladily mne po tváři
v nejjemnějším večerním vánku.

Zastavil jsem čas, když ramínka košilky
přestala být jediným, co halilo ramínka Tvá.
Dokonalost ta byla předčena jen tím,
když samet stékal pomalu po Tvém těle
a tento proud krásy pěnil ve mně krev
jakoby voda vedle nás spíše s Niagárských vodopádů padala.

Co teče, plyne - nezachytíš, jen okamžik to je.
Vychutnej plnými doušky takto vše.
Krása je voda, žena je voda, voda je krev.
Z vody, krve a ženy žiji.