Jaro podzimu

A nedokáže být jarem nic
tak jako podzim
se svými odhozenými barvami
až na dřeň
a kostlivci lomcují
dveřmi našich skříní

Tíživě hlasité ticho
obnažuje své pahýly
zatíná se jako severák
a posbírané slupky kaštanů
bodají do těch pravých
nejpravějších slz
které nikdy jindy nevybrečíš