V meziprostoru

Létám si tak mezi světy,
já, kosmonaut bez planety.
Jsem tížen stavem bez tíže,
v němž pro nerozhodnost obtíže,
pro sny své hledám v světě role,
chci ve své gravitační pole zpět!
Jen najít odpověď!
... bych přál si teď.

Vím jak to bylo, ale můžu to říct?

Spravedlivého člověk trápí pět věcí. ZVĚDAVOST, která jej donutí objevit mnohdy nepříjemnou PRAVDU. ZODPOVĚDNOST, která jej nutí pravdu říct a SOUCIT, který mu v tom brání. A nakonec PAMĚŤ, která mu nedovolí na pravdu zapomenout, i když by chtěl. Máte-li tyto vlastnosti, nechtějte být spravedliví, budete se trápit.


Zdroj: Vlastní zkušenost

Na pochybách

Bezesnou nocí tou plouží se stín,

má duše slabá jest lapena jím,

on dohlíží pozorně,

zdalipak pokorně bdím,

zdali nespím.

Od boku ku boku jen se točím,

mysl svou vyléčit můžu jen tím,

že jistotu naleznu,

stín takto zahryznu, tím

se vysvobodím.

I když však zbraň mám – to vědomí čím,

přesto je nemožné zničit ten stín,

když on sám mě ovládá,

spánek můj odkládá tím,

že co chci NEVÍM!

Krize přišla na básníka

Tóny vládních sonetů
mezi své občas zapletu,
deník můj pak místo rýmovými črty
hemží se, jako dnes, nepovedenými škrty.

Létající koberec

„Je lepší zůstat při zemi, než létat s hlavou v oblacích,“ řekl si koberec, když padal ze sedmého patra panelového domu, kde právě rekonstruovali obývací pokoj.

Ranní výčitka

Ráno hlava plna bolu

po noci, kdy naložena

v láku z mixu alkoholu,

ví, že paměť poražena,

vše je fér, jen jedna věc ne.

Proč když škodu sobě tropím,

také druzí se mnou musí

pozorovat, jak se topím,

omluvit se za to zkusím

a víckrát snad už ne.

Všehoznalec

Tak málo času, tolik sil,

jen nerozhodnost, který cíl?

Zda dát se rovně, čelem vzad,

skokem vzhůru nebo k zemi spád,

jít vlevo, vpravo, kolem zas,

jak rozhodnout se, není čas.

Tak rychle konej volbu svou,

než možnosti Ti utečou,

jen bláhový chce své i cizí,

nepřebírej, ber než zmizí!

Ať v zrcadle pak okem starce

nelituješ „Všehoznalce“.