Stojím v noci na pobřeží,
vlna za vlnou vstříc mi běží,
do srdce mého vkradl se vánek svěží,
však odpověď vedle mě chladná leží.
Zda odpověď či dno moře chladnější jest,
rty do krve koušu, ruce zatínám v pěst,
racci nad vodou zpívají pravdivou zvěst,
že na blázna láska zas chystá svou lest.
K ránu, když rybáři tahají úlovek z ok svých sítí,
stejně chycen jako ty ryby cítím se býti,
naivní, uvězněn ve svém snu, chtěl bych Tě míti,
nemožné stejně jako chtít slunce, co pro všechny svítí.
Žádné komentáře:
Okomentovat