Dívám se na odraz v zrcadle,
vypadám nafoukle, vypadám uvadle.
Jako když z obrazu Picassa
rozplizlá směje se grimasa.
Ten hrůzný výjev však nic není
ve srovnání se zděšením,
že zrcadlo přede mnou postavené
není vypouklé, nijak zaoblené.
Že dívám se na zrůdnost vlastní,
že navenek jsme možná krásní,
avšak duše a naše svědomí
hnusem, špínou, zlobou, křivostí,
lží, pýchou, přetvářkou, neřestí
odrazem v zrcadle každého ohromí.
Žádné komentáře:
Okomentovat