Šel noční vánek ulicí,
jak se to často stává,
byl těžký a dusný
a nasáklý krví,
noc byla vražedně hravá.
Šla mladá panna ulicí,
zlatá hříva plavá,
bílý šat, bosa,
čistá jak rosa,
to božská bytost pravá.
Šly kroky za ní ulicí,
jako když kosa zpívá,
z úst dychtivý pach,
má na duši prach,
to blíží se vrah,
konec života drah
bum, bác, řach,
panna si ustýlá v betonu peřinách.
Šel nářek nad tím ulicí,
proč to tak někdy bývá,
že čistá panna
je do hrobu dána
a hříšník se svrchu dívá.
Šla zloba nad tím ulicí,
i když jen to nám zbývá,
než smrt vezme zas
toho dobrého z nás,
neb spravedlnost se nám skrývá.
Žádné komentáře:
Okomentovat